
Dne 12. 10. proběhla vzdělávací beseda na téma Cesta za příběhem pro větší počet dětí (přes 20) z Mateřské školy Kryry. Po celou dobu byla přítomna jedna paní učitelka, která mi pomáhala s organizací dětí, a jedna paní učitelka jako přihlížející.
Pomocí postupných interaktivních aktivit se děti seznamovaly s příběhem a prohlubovaly jeho porozumění. Pro komunikaci jsem měla dvě loutky, kterým děti daly jména a samy se jim představily. Děti byly hodně komunikativní a živé. Vytvořili jsme kroužek a přešli k první aktivitě: poznávání předmětů ukrytých v látkovém pytlíku. Děti postupně vytahovaly jednotlivé předměty, které jsme skládali do centra kroužku, a vymýšleli k nim příběh. Tato aktivita děti vtáhla a přirozeně vytvářely naraci.
Po ztišení jsem z knihy za doprovodu loutky přečetla pohádku. Děti poslouchaly klidně, občas se spontánně vyjádřily, když rozpoznaly v příběhu předmět z pytlíku. Po přečtení jsme si příběh převyprávěli s dramatizací. Pohybová aktivita pro tuto velkou skupinu byla sice příjemným oživením, avšak bylo těžší udržet děti u činnosti, neboť některé si přidávaly vlastní pohyby. Děti se opět posadily do kroužku a zavřely oči, mezitím jsem před ně položila výtvarné ilustrace k příběhu. Obrázky děti velice zaujaly a ve skupinkách si je prohlížely a povídaly si o nich. Některé děti přirozeně hledaly propojení s příběhem, jiným dětem dělalo slovní vyjádření obrazu trochu problém. Ve velké skupině se hůře pracuje individuálně a pozornost a energie jsou kolísavé.
Při výtvarné aktivitě se děti rozdělily do tří skupin a každá dostala velký papír, na který měly kreslit, co v příběhu slyšely. Aktivita děti velice zklidnila, některým trvalo déle, než se odhodlaly kreslit, ale postupně se zapojily všechny a vzájemně se inspirovaly, takže některé děti zobrazily opravdu neobvyklé detaily příběhu. Některé děti naopak malovaly naprosto libovolně bez spojitosti s příběhem. Po dokončení si děti své obrázky vzájemně prohlédly. Aktivita podpořila kreativitu, vlastní vyjadřování a upevnění prožitku z příběhu.
V této skupině dobře fungovala komunikace skrze loutky, takže jsme závěr pojali jako povídání s loutkou o tom, co se nám líbilo, o knihách a čtení. V této velké skupině byly děti různé zralosti i temperamentu, takže celý program byl poměrně dynamický. Každé dítě si k příběhu nacházelo svoji cestu a pomocí aktivit si mohlo vybrat tu, která mu lépe vyhovovala, a zároveň rozvíjet jak slovní zásobu, tak i imaginaci a postupné porozumění textu i důležitosti pozornosti.
Zpracovala: Barbora Tichá