Po krátkém představení a seznámení s průběhem lekce jsem si s dětmi povídal o tom, co je to zvuk a čím jej vlastně vnímáme. Bavili jsme se o sluchovém ústrojí a seznámil jsem je s pojmy kladívko, kovadlinka a třmínek. Děti předváděly zvuky zvířat, dupaly a tleskaly, přitom měly pozorovat, zda vidí zvuk, vycházející z jejich úst nebo dlaní. Dal jsem jim do ruky ladičku zvuku, tak mohl každý cítit její vibrace. Následně pomocí stuhy, jsem jim přiblížil, jak vypadá sinusoida vlnícího zvuku. Společně s dětmi jsme vymysleli příklady využití zvukových vln, například u zvířat – echolokace. Natrénovali jsme si hluboké tóny, mručení medvěda, a vysoké tóny, pískání myšky. Na příkladu odrážejícího míčku o stěnu jsem jim demonstroval jak se odráží zvuk a vzniká ozvěna. Řekli jsme si, že ozvěna nevzniká v místě, kde se nacházejí porézní materiály, který zvuk pohlcují. Ukázali jsme si, že zvuk, na rozdíl od lidí, prostupuje a šíří se různými materiály.     

Pokusy:

Nejprve jsme si ukázali jak některé materiály pohlcují zvuk. Děti si vzaly rošt a držely jej  za provázky. Následně jsem do něj udeřil kovovou lžičkou a on cinkal. Pokud však rošt držel někdo přímo v dlani a udeřil jsem do něj, zvuk se neozval. Při prvním pokusu jsem dětem postupně zavěsil na ukazováčky kovový rošt. Vybraný dobrovolník do něj udeřil kovovou lžičkou. Všichni jsme poslouchali vysoké tóny, které kov vydával. Následně jsem vyzval toho, kdo měl rošt v rukách, aby si strčil ukazováčky do uší a předklonil se (z důvodu aby byl rošt v prostoru a neopíral se například o tričko). Opět vybraný dobrovolník udeřil na rošt lžící. Vyzval jsem všechny ostatní, aby si také zacpaly uši. A poté se jich zeptal, co slyšeli. Pokus si vyzkoušeli postupně všichni, kteří chtěli slyšet, jak jim cinknutí rezonuje v uších hlubokými tóny a to díky tomu, že lebka vede zvuk jinak než vzduch.

Následoval druhý pokus, kdy si děti sedly ke stolečkům do skupin. Rozdal jsem jim misky, které jsem již předtím obalil potravinovou fólií. Na každou misku, jsem nasypal cukr. Dal jsem pokyn, aby děti na misku pořádně zakřičely. Vlivem hlasitého zvuku cukr na potravinové folii začal poskakovat. Vibrace šířící se vzduchem folii rozkmitaly. Pozorovali jsme, jestli je kmitání odlišné, křičí-li na misku hlubokým tónem nebo vysokým. Děti zjistily, že u hlubokých tónů nemusejí křičet tolik nahlas.

Ke konci lekce jsme dali odpočinout hlasivkách i uším. Posadil jsem děti do kroužku zády k sobě a nechal jsem je poznávat různé zvuky, bouřku, tlukot srdce, zvuk moře. 

Shrnutí a zhodnocení: 

Atmosféra v této mateřské školce je vždy velmi přátelská. Děti se hned v úvodu aktivně zapojovaly do rozhovoru o zvuku. Napodobovaly různá zvířata, pozorovaly své dlaně a ústa svých kamarádů a zjišťovaly zda vidí zvuk. Vedení lekce nebylo úplně jednoduché neboť třída je zde heterogenní a udržet pozornost těch nejmenších bylo obtížné. Naštěstí se většina nechala strhnout nadšením ostatních. Pokusy byly napínavé a všechny děti je zvládly. Trpělivě čekaly a neprozrazovaly nic, co se jim právě děje. Všechny pak správně popsaly, že jim při úderu do ladičky brněla ruka a při druhém pokusy jim v uších zněl gong. Křičení na misky byla pro děti rovněž zábava. Lekci hodnotím jako velmi zdařilou. 

Závěr:

Závěrem lekce, jsme s dětmi vyhodnotili mnou vyřčené hypotézy. Děti hodnotily, jaké pokusy je bavily nejvíce. Lekce děti zaujala a věřím, že posílila jejich zvídavost. Dokázaly pracovat podle pokynů a instrukcí, a vytvářely jednoduché úvahy. 

• 4120_zApis_cyklus_aktivit_27.-10.-2025_mS-blatno
• 4121_img_1174.heic