Vzdělávání na Podbořansku a Žatecku
Informační portál projektů MAP Podbořansko-Žatecko
Zápis z akce Cyklus aktivit polytechnického vzdělávání v MŠ “Jak se vlní zvuk” 16.10.2025
Krátce jsem představil sebe a následně průběh lekce. S dětmi jsem si následně povídal o tom, co je to zvuk a čím jej vlastně vnímáme. Děti předvedly zvuky zvířat, dupaly a tleskaly, přitom měly pozorovat, zda vidí zvuk, vycházející z jejich úst nebo dlaní. Dal jsem jim do ruky ladičku zvuku, tak mohl každý cítit její vibrace. Následně pomocí stuhy, jsem jim přiblížil, jak vypadá sinusoida vlnícího zvuku. Vymysleli jsme příklady využití zvukových vln, například u zvířat – echolokace. Natrénovali jsme si hluboké tóny, mručení medvěda, a vysoké tóny, pískání myšky. Na příkladu odrážejícího míčku o stěnu jsem jim demonstroval jak se odráží zvuk a vzniká ozvěna. Ukázal jsem jim, jakou úlohu hrají různé typy materiálů v místnosti a proč není ozvěna všude. Ukázali jsme si, že zvuk, na rozdíl od lidí, prostupuje a šíří se různými materiály.
Pokusy:
Nejprve jsme si ukázali jak různě porézní materiály pohlcují zvuk. Děti si vzaly rošt a držely jej za provázky. Následně jsem do něj udeřil kovovou lžičkou a on cinkal. Pokud však rošt držel někdo přímo v dlani a udeřil jsem do něj, zvuk se neozval. Při prvním pokusu jsem dětem postupně zavěsil na ukazováčky kovový rošt. Vybraný dobrovolník do něj udeřil kovovou lžičkou. Všichni jsme poslouchali vysoké tóny, které kov vydával. Následně jsem vyzvala toho, kdo měl rošt v rukách, aby si strčil ukazováčky do uší a předklonil se (z důvodu aby byl rošt v prostoru a neopíral se například o tričko). Opět vybraný dobrovolník udeřil na rošt lžící. Vyzval jsem všechny ostatní, aby si také zacpali uši. A poté se jich zeptal, co slyšeli. Pokus si vyzkoušeli postupně všichni, kteří chtěli slyšet, jak jim cinknutí rezonuje v uších hlubokými tóny a to díky tomu, že lebka vede zvuk jinak než vzduch.
Následoval druhý pokus, kdy si děti sedly ke stolečkům do skupin. Rozdal jsem jim misky, které jsem již předtím obalil potravinovou fólií. Na každou misku, jsem nasypal cukr. Dal jsem pokyn, aby děti na misku pořádně zakřičely. Vlivem hlasitého zvuku cukr na potravinové folii začal poskakovat. Vibrace šířící se vzduchem folii rozkmitaly. Pozorovali jsme, jestli je kmitání odlišné, křičí-li na misku hlubokým tónem nebo vysokým. Děti zjistily, že u hlubokých tónů nemusejí křičet tolik nahlas.
Dalším pokusem jsem demonstroval, že se ve své vlastní hlavě slyšíme jinak než nás slyší ostatní. A to z toho důvodu, že lebka nenese vysoké tóny. Vybrané děti nahrály několik slov na diktafon a ostatní děti hádaly, kdo slova namluvil. Porovnávali jsme hlasy dětí.
Jako poslední činnost lekce jsem děti posadil do kroužku zády k sobě a nechal jsem je poznávat různé zvuky.
Shrnutí a zhodnocení:
V úvodu lekce jsme s dětmi museli natrénovat hlášení a způsob komunikace, neboť mi všechny chtěly něco sdělit. Aktivně se zapojovaly do rozhovoru. S chutí předváděly různé zvuky zvířat, dupaly a tleskaly a snažily se vymyslet i různé jiné zvuky jako je šustění tření dlaní o sebe nebo luskání. Využil jsem příležitosti a děti mi předvedly zvuky různých hudebních nástrojů, které měly ve třídě. Musím vyzdvihnout trpělivost jakou měly, když jsem jim dával do ruky ladičku a postupně jsem každému z nich o ni cinknul. Poprosil jsem je totiž aby neříkaly co cítí a nechaly si to až na konec, kdy vibrace ladičky ucítí každé dítě ve třídě. Opravdu to vydržely, stejně tak i při druhém pokusu s roštem, kdy jim v uších zněl jako gong. Naopak mě překvapilo, že při poznávání zvuků nepoznaly, až na jednu dívku, tlukot srdce. Během nahrávání slov na diktafon si čekající děti zahrály na tichou poštu. V závěrečném hodnocením jsem se dozvěděl, že je nejvíce bavilo křičet na misku s cukrem. Lekci hodnotím jako velmi zdařilou.
Závěr:
Závěrem lekce, jsme s dětmi vyhodnotili mnou vyřčené hypotézy. Děti hodnotily, jaké pokusy je bavily nejvíce. Lekce děti zaujala a věřím, že posílila jejich zvídavost. Dokázaly pracovat podle pokynů a instrukcí, a vytvářely jednoduché úvahy.
